Historie

Jasná věc: kdo umí hrát, hraje, kdo neumí, manažuje, organizuje (...). Já sám jsem sice už za ta léta stihl spoustu kapel oblažit svým První - Druhá. Mj. třeba Českou disharmonii, kde jsem se potkal s Milčou, tvůrcem tady těch výborných stránek. V současnosti v hraní po malé pauze dokonce pokračuji. Bylo ale pár věcí, co mi vrtalo hlavou, co bych rád, atd.. Za všechny ty roky se vše tak pomalu a přirozeně scházelo - až se sešlo:
  • setkání s profíky přes rytmy stejně jako každé setkání s někým, kdo je v daném oboru lepší než vy, člověka alespoň na čas nakopne a posune ho ke snaze překonat nějakou další hranici.
  • setkání i jen s obyčejnými bubínkáři při nějakých festech či jiných příležitostech: co vám budu povídat! A určitě jste to taky zažili: čím míň to lidi ti lidi umí a nenajde se nikdo s potřebou předvádět se, tím je výsledná šamanská extáze intenzivnější.
  • problém s učiteli na bicí či perkuse v našich končinách.
  • představa (dogma!), že nějaké slušnější akce se mimo centra moc nedají provozovat.
A jak jsem se tak sem tam někomu o něčem ze svých plánů zmínil, najednou mně ten zavolal, že tamten to a to a že možná tehdy a tehdy ... Fantazírování začínalo nabírat konkrétnější obrysy. Pak jednou zjistíte, že ve vesnici, kde bydlíte, dlouhá léta žil a sem tam se objeví jeden z bubeníků, co toho má pěkný kus za sebou. Zkusíte naťuknout sponzory a ve smysluplnosti vašich představ vám utvrdí, že je ani nemusíte moc ukecávat. A když vám i kulturák vyjde vstříc... Vyhodíte tedy nějaký termín jako nejlepší inspiraci a pohon a pak už vše běží tak nějak samo.
 
Sešli jsme se tedy prvně v květnu roku 2006. Myslím, že přes všechny problémy startovacího ročníku jsme si to docela užili. Nasbírali jsme nějaké zkušenosti, upřesnili jsme své představy pro budoucnost. Rád bych pomalu a bez velkých očí každý rok postupně zvyšoval úroveň. A jednou třeba i ten (nebo tamten) světový bubeník bude chtít přijet, aby se podíval, co to tady společně vytváříme...
Sponzoři
 

 

obec Mikulčice
obec Mikulčice

Pro domácí